Svíčky 2013: - reportáž týmu Opravte to

Jsme tým, který nepatří do třetí ligy, ale bohužel ani do té první. Nikdy jsme žádnou šifrovačku nedokončili. Jako jediný úspěch máme stále naši první šifrovačku, Dnem2003, kdy jsme sice nedokončili, ale skončili první s obřím odstupem 8 stanovišť před druhým Síbou a dalšími tými. Největší šance dokončit jsme měli na Tmou, kde jsme již přinejmenším dvakrát odpadli na poslední šifře, kde to snad šlo. Loni jsme došli do cíle na Po škole - ovšem bez Hrocha a bez dokončení cílového hesla. A pro úplnost lze doplnit i to, že jeden člen týmu (s jiným týmem) dokončil první Osud, který tehdy vyhrál jistý tým Müller Thurgau - dnes přezdívaný Albert Stallone. Letos jsme se pro projití Tmou rozhodli udělat maximum, a tak jsme se zúčastnili tří pražských šifrovaček a ani Svíčky jsme nemohli vynechat. Musím přiznat, že jsem na Svíčky jel s obavami o naše schopnosti. Svíčky považuji za pro nás nejtěžší šifrovačku vůbec. Bedna našemu týmu, převážně z vystudovaných matfyzáků vyhovuje, zatímco Síbovy šifry často vyžadují znalosti jiných oborů. No nic, přistupme k reportáži.

Složení týmu bylo tradiční v tom smyslu, že tříčlenné jádro týmu bylo zachováno a doplněno dvěmi dalšími hráči. V tomto případě to měl být Robert s Luckou. Nakonec ale Lucka musela pomoci vystěhovat byt po babičce a Robert jako náhradníka sehnal Pavla. Bylo nás tak v týmu pět matfyzáků unifikovaného pohlaví, což nevěštilo nic dobrého (nejsem čistokrevný matfyzák, matfyz jsem nedodělal a na gymplu jsem měl v matematické třídě nejlepší maturitní práci z češtiny, takže jsem byl dopředu smířen s tím, že budu dělat „ženu“). Já jsem sice matfyz dokončil, ale na gymplu jsem vyhrál krajské kolo Strážnice Marušky Kudeříkové :).

Start

Již před oficiálním startem Tomáš upozorňoval na orgy velice nápadné prosazování 3 kousků sušenek. Nenapadlo nás ale předpřipravit si tyto sušenky tak, že bychom si je překreslili na papír. Měly rysy dosti strhané, před startem jsme je považovali za čárku a dvě tečky. A z nich lze v morseovce sestavit pouze písmena D, R a U. Splou se zakázanou ladičkou jsme rozvíjeli domněnku, že letošní ročník nemá být laděn do DURových tónů. Když jsme otevřeli startovací obálku, chvíli nám zabralo, než jsme měli křivky správně identifikované. Na sušence s D nebylo zřetelné, jak vypadá její opačný konec. Každopádně druhou šifru přebíráme současně se špičkou startovního pole.

Matrjošky

Matrjošky detekujeme ihned, slova z matrjošek skládáme taky rychle a máme k jednotlivým písmenům přiřazeny číslice. Co ale dál? Sčítat. Ale pravidla Svíček se od ostatních šifrovaček liší tím, že nemají definovanou použitou abecedu. Přiřazení z čísel na písmena tak není jednoznačné. Navíc součet přes 26 se nám nelíbí. Nabízejí se možnosti odčítat spodek od vršku a podobně, které jsou nepřirozené, ale ani nedávají dobré výsledky. Padla dokonce možnost všímat si rozdílů při přechodu od jednoho slova ke druhému, z čehož krásně vycházelo KAP. Bohužel jsme se nezamysleli nad tím, jak tam dostat očekávané L. Orgové se nás již poněkolikáté ptali co tam pořád děláme. Po vyčerpání aktivit prosazuji možnost volání o nápovědu, ač se bojím, abychom se nedozvěděli, že máme skládat matrjošky. Nápověda je ale dobrá, již poněkolikáté musím kvitovat, že Svíčkové nápovědy jsou odladěny dobře.

Sedmisegmentovka

sedmisegmentovka Dostaneme zadání šifry, spočteme znaky, konzultujeme mapu a konstatujeme, že máme přečíst Dubolka, nebo v nejhorším případě Žamberk. Protestuji proti tomuto haluzení a chtěl bych šifru vyluštit. Šmudla upozorňuje na důležitou shodu sedmisegmentovka a 7 písmen, což vede na přirozenou transformaci. Použiju ji, ale vychází něco jiného. Na dotaz, zda je skutečně správné očíslování segmentů shora dolů odpovídám, že ano, že to je standardní číslování. Bohužel mým zdrojem bylo čtení reportáže z šifrovačky, na které jsme snad ani nebyli. A myšlenku ověřit si tuto informaci na internetu jsem z neznámého důvodu zavrhl. Nikdo ji ani nahlas nenavrhoval. Ano, byla to hrubá chyba. Rozhodli jsme zrekonstruovat transformaci z očekávané tajenky Dubolka, ale nesouhlasil nám ani počet svítících segmentů. Na možnost vygooglení správného pořadí číslování sedmisegmentovky jsem si nevzpomněl ani, když jsem prosazoval volání o nápovědu. O tu jsme si řekli, když již v okolí nebylo vidět žádný tým. Spoluhráči to pak chtěli odvolat, když jsme po cestě pro nápovědu uviděli snad deset ještě luštících týmů. Po cestě pro nápovědu Šmudla s Tomem prohlásili, že jdou mezitím vyzvednout zadání třetí šifry (věděli jsme, že nic jiného to být nemůže a princip řešení byl jasný a správný - jen doteď nechápeme, že v této fázi chybělo jakékoli protihaluzící opatření), že se tam sejdeme. Po cestě od nápovědy jsem zrekonstruoval očíslování segmentů použitých orgy a zkontroloval, že skutečně půlka týmu vyrazila správným směrem. To, že orgové Svíček použili standardní číslování jsem se od nich dozvěděl až před turniketem a zkontroloval na internetu při čekání na svíčkovou po skončení hry. Tímto za opravu chybné znalosti pořadatelům Svíček děkuji a spílám pořadatelům, kteří kdy použili číslování jiné.

Koleda

Když jsem za týmem dorazil, měli již šifru rozluštěnou. Věděli jsme již, že se asociovaná slova liší jediným znakem, jen jsme měli chybné bača + basa. Brzy jsme přišli na to, že základní změnou je tvrdost/měkkost. Přehodnotili jsme pozorování, že vejce jsou obě natvrdo a začali vybarvovat. Trojka začala být zřetelná první společně s obrysy zbylých dvou cifer. Tom chtěl vyrazit na kótu 388, ale kontrolou počtu nutných rozsvícených segmentů jsem mu správnost kóty jednoznačně vyvrátil (nikam jsem vyrážet nechtěl, protože kóty 388 byly v okolí naštěstí dvě). Věděli jsme, že trojka je na 10 segmentů, zbývalo jich 23. Když se ze zadní osmičky začala rýsovat šestka, zbývalo nám 11 segmentů. Kritický segment rozlišující dvojku od pětky jsme odhalili a tak vyražení na kótu 326 nic nebránilo. O vajíčka nikdo nejeví zájem a tak se k ex-post kontrole stavu jejich uvaření konzumací uchyluji sám. Přechod na další šifru kukuřičným polem za soumraku byl jedním ze silných zážitků Svíček. Musíme potvrdit, že řádkování našich zemědělců je zaplaťpánbů celkem rovné ;-) Jo, jo, reportáže z přesunů doufám doplní i Tomáš.

Graf

Po zjištění, že jednotlivé řádky jsou abecedně seřazené v tom všichni cítíme matici sousednosti grafu. Přesto doděláme frekvenční analýzu, jejíž tvar shodující se s tvarem zadání nás o správnosti naší teorie nenechá pochybovat. Na otázku čeho je 3, 4 a 6 odpovídám že pravidelnými tolikaúhelníky je možno dláždit rovinu. Po nakreslení grafu ve formě šestiúhelníků s několika šeredně připojenými nepravidelnými troj či čtyřúhelníky konstatujeme, že zadání jsme zcela využili, že teď už musíme jen přečíst tajenku. To se naštěstí Šmudlovi po chvilce podařilo a postupujeme tak dál. Když jsem se později chtěl dopočítat k tomu, na kolikátém jsme stanovišti, na luštění této šifry jsem si nemohl vzpomenout. Vlastně jsem si ani nevyndal papíry na psaní. Když jsme pak poněkolikáté slyšeli v hospodě nápovědu se strdím, báli jsme se, že jsme slyšeli nápovědu, kterou jsme slyšet neměli. Měl jsem radost, když se mi ji podařilo přiřadit, že tento problém nenastal.

Kočky

Vidíme na kočkách spousty nesourodých informací. Hodně to připomíná úlohu vyber nejméně zmutovanou kočku. Netrvá dlouho a lezou nám z toho shluky písmen, které zapisujeme k různým částem koček, ale žádný shluk nedává smysl. Kdybychom ještě neměli 8 trestných bodů, asi by se mi nápovědu podařilo prosadit. Byl bych proti i při nule, protože bylo neustále s čím pracovat a co doplňovat. Začalo pršet a tak se přesouváme, do co se vlhkosti týče, komfortního posedu. Tam Robert poprvé upozorní na vlastnost spojující směr ocasu koček s jejich polohou a já upřesním, že na sebe cyklicky odkazují. Byli jsme překvapeni, jak shluky nesourodých písmenek začnou dávat smysl, známe-li jejich správné pořadí.

TR

Další ne úplně triviální přesun nás dostává ke kótě. Avizovaných pět metrů od ní nic není, tak volám ostatní. Pípátko je o dost dál, ale naštěstí to tolik času nezabralo. Zadání nás ubezpečuje o tom, že skutečně víc než tato čtyři pípnutí neuslyšíme. Motivační stránka Svíček, upozorňující na různá jména čertů nás nenechává na pochybách v tom, že Rarášek bude nedaleký Čertík. Pouze T interpretujeme jako upřesnítko polohy, takže nehodláme hledat tůň, ale polohu příslušného písmene z oficiální mapy (T nakonec bylo tůň. Jak trám, tak tón byly na startu označeny jako zakázaná slova.). Při přesunu máme pocit, že se mapa trošku neshoduje s realitou a tak se se Šmudlou vracíme abychom zorientovali mapu podle hájovny. Tom následován Robertem a Pavlem (Tomášův orientační smysl je naprosto fenomenální, tady nám bohužel trochu utekl) (já jsem se potřeboval chytit asfaltky a snažil jsem se jít po vrstevnici, což se ve tmě podařilo - dál jsem postupoval bez orgovské mapy jen s mapou Šukártu a KČT, takže to triviální nebylo) mezitím Čertíka dohledávají. Pavel ho dohledal celkem přesně, když po bezcílném bloudění tmavým lesem do tůňky spadnul (u té tůňky jsme se vlastně všichni tři potkali - jen každý šel trochu z jiné strany).

Čertovina

Intenzita deště opět stoupá a tak se přesouváme. Naštěstí nalezneme poměrně suché klády pod stromy. Tam kukločerta rychle rozdělujeme na slabiky a Tom v tom říkanku se špalíky a elektrikou slyší. Počet slabik je sice o dvě větší, zato jich je 26, což tentokrát není náhoda. Oceňuji především polohu šifry a vydáváme se na přesun do houstnoucího deště. Za hájovnou se pak se Šmudlou trochu podivujeme nad směrem vrstevnic (čekali jsme kopec nahoru a dolů), ale další vlhkou jámu nakonec dohledáme.

L

Při vyzvedávání šifry opět chvíli prší mírněji, ale když se chceme usadit k luštění, začíná slibovaná průtrž. Balíme a naším jediným cílem je najít suché místo k luštění. Po cestě do vesnice mineme správnou odbočku to jsem už holt opravdu netrefil, takže tam přicházíme z opačné strany. Nikde žádná zastávka, ale Šmudla nachází opuštěný dům, kde jsou sice pod přečnívající střechou kopřivy, jsou ale suché. Přijímáme pohostinnost tohoto prostředí, Tomáš ještě odchází na průzkum okolí. Docela dlouho nám trvalo, než se nám podařilo odpovědět na otázku proč to zadání je ve tvaru L, když jej mohli klidně napsat na 2 řádky. Souřadnicový systém nabourávala poloha loga i to, že spodní řádek byl zalícován až doleva. Navíc to nikam nevedlo. Snad Šmudla vypozoroval, že L k daným dvojicím písmen celkem dobře pasuje, to už byl ale Tom zpátky s tím, že zastávka je obsazená jiným týmem. Když kolem nás onen tým procházel, již jsme je vystřídat nechtěli, mám pocit, že už jsme měli jasno (myslím že ne - ale to už je jedno, protože řešení padlo celkem záhy). Při přesunu pro další zadání (jdeme po spodní asfaltce) Tomáš v dálce zpozoroval svítící hospodu a navrhl rozdělení týmu. Stálí členové týmu půjdou zkontrolovat hospodu a týmoví nováčci si návštěvu hospody zaslouží tím, že tam příjdou s vyzvednutou šifrou. K splnění úkolu jim půjčil svoji extra svítivou čelovku. Povědomý personál hospody se nás snažil vyptávat, jak jsme hospodu našli, tak jsme jim oznámili, že je z dálky vidět, a zda nevadí, když si přisedneme. Zkonstatovali, že je to překvapivý postup, ale že to není nic proti pravidlům. Doufali jsme, že nás od turniketu odděluje jedna maximálně dvě šifry. Říkali jsme si, že bychom si mohli čekání nějak zpestřit a začali jsme hledat úlohy Bezvíčku. A ejhle, ty měli kluci hledající kapličku s sebou. Personál hospody měl ale velice podobně vypadající papíry u sebe a tak jsme se při jídle i po něm nenudili. Jedinou nevýhodou bylo, že v půjčených papírech chyběla jedna stránka a tou bylo jedno a dvoubodové zadání úlohy logická. Chvilkami jsem se pokoušel řešit logickou za 3 body, ale moc naděje jsem tomu nedával. Přece jen jsem si chtěl nejprve zjistit způsob čtení tajenky na logické 1. Po snad hodině čekání jsme byli dost nervózní, co to ti naši nováčci dělají (Jak se shodly v komentářích na netu skoro všechny týmy, hledání této šifry patřilo k asi nejtěžsím úkolům letošních Svíček a pro mě to byl rozhodně nejsilnější zážitek. Nejlépe to asi charakterizoval Dero z šestých Přizdisráčů: „Andělíček je magické místo, na které se z jedné strany dá dostat lesem kopřiv a ze strany druhé lesem trní. Mezi těmito lesy prý vede bájná pěšinka, jejíž existenci se však orgové zaklínají zřejmě jen z toho důvodu, aby je hráči v cíli neuutrifikovali“. Nakonec jsem úplně vyčerpaný v nočním lijáku tu pěšinku našel a po chvíli chůze mi při pohledu na vlhkou jámu s šifrou zvlhlo i oko.), ale nakonec přece jen dorazili. Mezitím jsme shlédli záchranu nemluvněte.

Bludiště

V bludišti nacházíme slova, která bychom chtěli, ale nejsme si jisti, jestli je to tím, že chceme, nebo že to je tak správně. Když v tom vypozoruju číslice, dává smysl i dotaz na čtvré slovo tajenky. Přeci jen přečtení čtyřky bez znalosti toho, že jde o čtyřku bylo asi dost náročné.

Turniket

Sděluji čtvrté slovo, z hospodských se stávají orgové a jsme na turniketu. Počítáme s tím, že získat 8 bodů by neměl být problém.

Most 1

Nejprve vyzkoušíme most, ověřueme že spoje přes kuličky nemají tvarovou pevnost a z toho vyplývající konstrukce je příliš těžká a potřebuje příliš materiálu.

Mimino

Déšť pomalu ustupuje a tak si zkusíme přelézt závěrečnou překážku. Ač jsem před 25 lety přeskočil 190cm, zjišťuju, že naši nejmenší členové týmu Pavel se Šmudlou jsou mnohem šikovnější. Vzhledem k tomu, že už jsme viděli dva týmy, které to bez problémů daly za dva body, docela jsem našim malým ale šikovným důvěřoval. Když Šmudla po 20 vteřinách ještě neměl oblečenou pláštěnku a pak začal s nosítky couvat, začal jsem trošku pochybovat. Nakonec to ale za 2:40 dali, takže byly dva body doma.

Prší

To jaká jsme partička břídilů krásně dokumentuje tato aktivita. Po cestách mezi šiframi jsem vysvětlil Pavlovi s Robertem, jaká je strategie týmového hráče, vedoucí k statistické výhře cca 1.95 bodu, takže nemá smysl snažit se strategii dále vylepšovat. Pouze jsem se obával, aby nebyl háček v interpretaci jinak poměrně přesně sepsaných pravidel hry v Bezvíčku. Když jsme čekali v hospodě, kde se shodou okolností vyskytovali i orgové, ubezpečil jsem se na několik detailů ohledně pravidel. Prvním detailem bylo, že org bude hrát běžným tempem hry, ne že pět minut počká a řekne hra skončila. Na dotaz, zda vítězství týmu bude pokud dohraje jediný hráč týmu byla odpověď, že hra odehráním poslední karty libovolného hráče končí. Posledním dotazem bylo, zda skutečně můžeme libovolně gestikulovat, protože v pravidlech je zakázané mluvení, ale ne komunikace. Síba s úsměvem gestikulaci povolil. Vysvětlil jsem tedy strategii i Tomášovi se Šmudlou. Strategií týmu bude hrát na vítězství čtvrtého hráče. Ten bude průběžně ukazovat (4 prsty-bity), které barvy má na ruce. Strategie hráčů 1, 2, 3 bude následující: Pokud na stole neleží barva, kterou má hráč 4 a mohou na ni změnit, zahrají kartu aby k této změně došlo. Ve všech ostatních případech si líznou, aby zvýšili pravděpodobnost, že budou moci pomocí v budoucnosti. Strategií pátého hráče bude, pokud má sedmičku či eso, které může zahrát, tak tak učiní, pokud ne, tak si lízne. Hráč 4 tupě odhazuje dle pravidel prší, jediné co musí zvládnout je správně ukazovat barvy. Role jsme si rozdělili takto, Pavel první, Robert druhý, Tom třetí, já čtvrtý a Šmudla pátý. Hra začala tím, že jsem po rozdání ukázal kule a žaludy, a na stole ležel zelený filek. Pavel si správně líznul, načež Šmudla pronesl 3 slova nesouvisející se hrou. Naštěstí Síba byl benevolentní a v duchu zatajených pravidel, nás nechal hrát dál. První herní chybu udělal Robert, který odhodil zeleného spodka. V tu chvíli jsem uvažoval o tom, zda jsem neměl přeci jen definovat ještě jeden signál, který znamená nic nedělejte, barva nevyhovuje, ale výška je dobrá. Měl jsem totiž na ruce dokonce dva spodky. Nicméně, říkal jsem si, že by telepatie nemusela fungovat a radši jsem se držel dohodnutého scénáře. Naštěstí Tomáš měl filka a změnil na žaludy. Já jsem se zbavil žaludového spodka a stále jsem ukazoval žaludy a kule, protože mi v ruce zbyly 2 kule a jedna žaluda. Na tahu byl Šmudla. Ten udělal svojí druhou chybu tím, že odehrál nevýznamnou kartu, načež Síba ctil žaludy. Pavel následně taky porušil dohodnutou strategii, ale v duchu této strategie, protože místo aby si on a Robert lízli po jedné kartě, hodil žaludovou sedmu a tím se své potenciálně líznuté karty vzdal ve prospěch Roberta. Nato Tom udělal chybu tím, že odehrál žaludu.(to nebyla žádná chyba, když ukazuješ žaludu - diverzifikací zvyšuji pravděpodobnost obehrání orga) Rozhodně to nebylo v souladu s dohodou a jsem si skoro jist, že se tím pravděpodobnost týmové výhry snižuje. Já jsem se zbavil poslední žaludy a již jsem ukazoval jenom kule. Šmudla si tentokrát líznul a Síba zahrál eso. Robert správně zahrál filka, načež začal usilovně přemýšlet. Nechápal jsem co se děje (neviděl jsem, který prst Hroch ukazuje, protože měl dlaň pod stolem - to potvrzuji, ale naštěstí se mi prst podařilo identifikovat). Nicméně jsem dal ruku na stůl, aby bylo lépe vidět, že ukazovaný prst je skutečně stále ten, který od začátku hry ukazoval kule. Robert nahlásil zelené. Ano, ač jsme si abecední pořadí barev s mariášovou terminologií před hrou opakovali alespoň třikrát, tak přepnul na úvodní barvu, kterou jsem předtím neměl (tyhle zkraty se mi v kartách bohužel stávají, omlouvám se) (já to konstatuji, nevyčítám, moc dobře vím co dělá probdělá noc), a na kterou Tomáš házel filka. Tom v duchu nectění dohodnutých pravidel (v tuto chvíli už žádná pravidla nebyla, zbyla jen gestikulace) odehrál zelenou a začal ukazovat, že jeho jediná zbývající karta je kule. Ano, v tuto chvíli to již bylo správné rozhodnutí zvyšující pravděpodobnost týmové výhry. Já jsem si líznul třetí kuli a Šmudla si taky líznul. Šmudla hodil na Síbu 7, ten si musel dobrat dvě karty a proto otočil balík. V ruce mu ještě zbývala asi jedna karta, kterou jsme tím pádem neviděli.) (To nevychází, leda by to bylo o kolo později.) Síba odhodil a zbyla mu poslední karta. Už jsem nebyl příliš schopen sledovat hru, Pavel tuším líznul poslední kartu balíčku, takže do něj Síba zamíchal odhazovací balík. Robert využil druhého svrška k nápravě chyby a změnil na kule, takže Tomáš zakončil. Moc si to nepamatuju, nějak mi nesedí, to, že mám pocit, že Síba musel jednou dolizovat, protože neměl co přiložit (myslím, že ano). Možná proběhla ještě dvě kola. Vyzývám proto spoluhráče v týmu, pokud to bylo jinak, Opravte to. Kdybych měl teď volit strategii, určitě bychom hráli na třetího, čtvrtý by měl v případě, že třetí hráč nemá barvu ležící na stole za úkol nahrávat pátému hráči, který by ukazoval barvy svých akčních karet. Jako druhořadou prioritou by bylo jak pro něj, tak pro pátého hráče, volit barvu třetího hráče. Síba zastavil stopky, usmál se a dovysvětlil nám pravidla. V balíčku chyběla jedna karta a vítězem budeme, pokud řekneme, která karta to je. Prošli jsme karty podle velikostí, nebyli jsme si jisti, zda šlo kulové eso, já jsem měl moc dobrý přehled o spodcích a všichni mne ubezpečili, že červeného spodka neměli. Pak jsme si ještě nebyli jisti červenou osmičkou a devítkou. Na červeném spodku se mi nelíbilo pouze to, že to mohla být karta, která by Síbovi musela zůstal na ruce. Nikdy totiž neměl příležitost červeného spodka hodit. Vzhledem k tomu, že ani žádnou ze zbývajících tří nejasných karet by Síba odhodit nemohl, přinášela volba červeného spodka pravděpodobnost úspěchu 1/2, zatímco ostatních pouze 1/6, takže volba byla jasná. Po chvíli přemlouvání tým souhlasil a získali jsme 2 body. Síba měl na ruce malou červenou a kulové eso a druhou malou červenou jsme přehlídli. Měli jsme štěstí, že náš pátý hráč neměl akční karty (v hraných barvách), takže jsme si Síbovy karty až na jednu prohlédli. Tak nevím, měl tu zelenou sedmu nebo ne? (Po konzultaci se Šmudlou): Šmudla skutečně zelenou sedmu zahrál, takže jsme ve skutečnosti neviděli 2 karty, nikoli jednu, jak jsme předpokládali. Že by to kulové eso měl přece jen Síba? (Tohle byl slušný výkon Hrocha, na Turniketu jsem potkal kamaráda z taroků Davida z Aurory, který má výbornou paměť na karty a ani ten to napoprvé nedal.) Kdepak, jen jsi mi dal důvod sledovat spodky :). Síba nám oznámil, že jsme zatím jediní, kteří to zvládli. Vnímal jsem to tak, že kteří to zvládli za dva body, ale prý dlouho nikdo další neměl ani bod. Až při cestě pro auto jsme v prostorách startu potkali Unavené sluncem, kteří to taky dali ... jsou tak dobří psychohistorici, že jim k tomu stačilo vidět jen tři čtvrtě balíčku. No podle zveřejněného videa na tom byli co se týče informací stejně. V lízacím balíčku zbyly 2 karty a org zavíral. To že červeného spodka neviděli věděli, pouze si neuvědomili, s kterými dalšími kartami si nejsou jisti.. Jsem přesvědčen, že pokud by to v naší první hře ten spodek nebyl, lokalizovat jednu ze tří karet během druhé sehrávky bych zvládl i bez zbytku týmu. Možná ale Síba na druhou hru měnil balíček. Ne. Šmudlovi při cestě domů došla Síbova poťouchlost s nápovědou je Síba satan? - a spodek, pane, spodek to je ďábel. Bylo to tak skutečně zamýšleno?

Vyšívání

Na dotaz, kolik nám chybí časo-bodů jsem dostal odpověď, že něco málo přes 3. Trochu mne to zmátlo, ale ukázalo se, že vyšívání nám zatím přineslo -1 bod. O výsledek vyšívání jsem se bál. Nevypadalo to, že je Tom takový profesionál, jak se kasal. Radši jsem se ani nedíval na rub. Bojím se, že bych řadu rovnoběžných čárek zahlédl stěží (přinejmenším 2 křížky z asi 70 byly chybně - to se pleteš - vyšíval jsem v ručních pracech celkem obstojně - určitě líp než všechny spolužačky ze sportovky). Takže tvrdíš, že na rubu byly vesměs rovnoběžné čárky? No nic, myslím, že bylo správné rozhodnutí vyšívat. Pokud by některá aktivita nevyšla, měli jsme tu záložní hodinu.

Most 2

To že visutý most bez kuliček mimo konstrukci sloupů je správné řešení nám po prvním pokusu bylo jasné, navíc se (bohužel) nedalo nezahlédnout, že i jiné týmy toto řešení úspěšně použili. Když jsme most natáhli na 76 centimetrů, byli jsme spokojeni. Nejsem si jist, kdy by se prostřední rovný visící úsek začal bortit, ale jeden či dva dílky by to snad ještě sneslo. Tak rychle sbalit, za pět minut se vyráží (málem jsem na turniketu nechal kus výbavy i s mobilem). Hezká občerstvovací stanice s příjemným personálem.

Nahá

Vyrážíme do Jičína. Na dotaz, zda víme kam, dostávám papírek se šifrou. Googlování obrázků nahých dívek souvisejících s Jičínem k ničemu nevedlo. Tempo týmu stíhám jen pokud se na přesun soustředím. Pokud se jen trochu zahledím do šifry zůstávám opožděn. Tečka naznačovala, že hledáme kr.. V tomto případě mi naštěstí pomáhal Pavel, který předčítal jména ulic z mapy, já jsem se k tomu snažil hledat dívčí jména začínající K NA DO či nějak podobně. Po přečtení celého rejstříku se ptám, zda není na mapě vidět nějaká nemocnice označená velkým H. No nemocnice tam nebyla, zato z mapy najednou vystoupilo spoustu velkých písmenek. Mezi nimi bylo i H ke kterému nám v tu dobu zbývalo nějakých 500 metrů.

SVJZ

Zkoušíme nejprve interpretovat světové strany, ale moc to smysl nedává. Pak si zanadávám, že jsem si neodskočil na turniketu a než se vrátím, kluci již konstatovali, že Trojského koně, ale i střelce a věž nejen odhalili, ale i rozpohybovali. Buď s Pavlem nebo s Robertem (s Pavlem, je lepší šachista) udělám kontrolní řešení (odzadu to nešlo) a k východu z bludiště vyskáčeme rychleji. Předběhli jsme i Auroru a na tým, který nám při přesunu od turniketu o 400 metrů odskočil jsem stáhli 300 metrů. Překonali jsme náš rekord ze Svíček. Nikdy jsme se ještě nedostali k vyluštění šifry za turniketem (to taky není pravda – už jsme byli i dvě nebo tři šifry ve finálové části) souhlasím, v roce 2009 jsme vlastně došli dál. Navíc podle odhadu už by za 3 až 4 šifry měl být cíl.

Jičínské podniky

Procházíme k parku, kde jsem jako malý chlapeček několikrát pobýval a tak se ujímám navigace. V duchu pravidel volíme jinou trasu než pronásledovaný tým. Ani jsme při tom moc neztratili a šifru vybíráme společně. Bohužel tím přicházíme o jedinou lavičku v blízkém okolí. O to intenzivněji pak propichujeme. Princip odhalujeme brzy, nejprve si jen poznamenáváme, o který podnik se v kterém odstavci jedná. I tentokrát pracujeme ve dvou týmech, můj tým postupuje odspodu. Ještě než detekujeme všechny podniky začnu interpretovat předložky a čteme jednotlivá písmena tajenky. Prostřední tři písmenka už nedolušťujeme, DenisovaUl   m st nám bohatě stačí.

Nezpochybňuj nejvyššího boha

V dálce vidíme lavičku a tak se k ní přesunujeme. Rozhodl jsem se za chůze nahlas předčítat. Při čtení upozorňuji na slovní hříčku s Dia kritikou. Když jsem již skoro u lavičky uvidíme dětské hřiště. To bude na luštění ještě lepší. Po přesunu vytahuju svačinu a kluci proškrtávají nepřátele jak v mapě, tak v textu. Nikam to nevede, ale Robert přichází s nápadem skutečně vyškrtnout úplně všechna slova s diakritikou. A ono to funguje. Ověřujeme kolik argonu je ve vzduchu a vyrážíme k pomníku.

Prezidenti

Nejprve se usazujeme na lavičce ve stínu. Prezidenty detekujeme snadno, nejprve se snažíme interpretovat je jen třípísmenně ale netušíme co s balastem. Fotí nás organizátoři. Pořád nemůžeme najít Tatíčka a nevíme proč. Šmudla upozorňuje na dobře zvolené místo pro zadání šifry a tak si jdu plaketu „Na Paměť naší státnosti“ vyfotit. Když se vrátím tým sedí na jiné lavičce. Přicházíme na to, že balastu se můžeme zbavit pokud budeme používat nejen třípísmenné zkratky, ale i zkratky na jiný počet písmen. Trochu nám vadí SVOB SVO B, ale jinak je všechno jednoznačné (snad kromě interpretace H a HA). Na sluníčku dvakrát usnu uprostřed pronášené věty. Prohlašuji něco o tom že nutně potřebuju probudit a Robert se mne ujímá a společně vyhledáme potraviny. Kupuju dva energetické drinky po 20 Kč a jeden do sebe házím. Nejspíš to působí, protože na zpáteční cestě už kromě nepoužitelnosti braila aplikovaného na mobilním telefonu dokážu spárovat mobilní telefon i s pořadím prezidentů, které jsme předtím probírali. Tady je Tatíček. K týmu už chybí jen pár metrů a doluštění zprava/zleva je raz dva.

Semafor

Semafor poznáváme celkem rychle, ale jak z KMNJ získat polohu X? Přikládáme k mapě v pozicích křížků na příslušná písmena a nic. Zakresluju na mapu polohy stanovišť a zkoušíme od nich měřit příslušné vzdálenosti a nic. Odskočím si do pizzerie na toaletu a když se vrátím, tým už má křížky slícovány správně. (Ze zoufalství jsem tak dlouho různě přikládal, až křížky mezi nohama panáčků přesně sedly na polohu předchozích finálových stanovišť. Trochu mě to zaskočilo, protože jsem měl pocit, že to Hroch se Šmudlou už neúspěšně zkusili). Jo na to, že něco, co mne napadne, nezkusím, protože mám pocit, že už to někdo zkusil, jsme už projeli spoustu šifer. Trojského koně odhazujeme, jdu se do pizzerie ještě zeptat na synagogu a vyrážíme.

Čtverečky

Podle mých odhadů jsme už asi tak dvě šifry za cílem. Jednoznačně asociační šifra. Opět nám chybí Helča, která by to vše dala sama rychleji než náš celý tým (myslím, že jsme byli i tak docela rychlí, tady jsme moc neztratili). Brzy zjišťujeme, že daná dvě slova mají dvě stejně dobré alternativy pro mezikrok. Přestaneme proto vybírat, která je lepší a zvolíme obě. Ztvárnění šifry na to dobře nabádá. Hurá, kromě polohy dalšího stanoviště dostáváme i heslo Rybář.

Cíl

A heslo rybář nestačí k ukončení hry. Říkali jsme si, že jdeme zbytečně brzy, že máme ještě půl hodiny. Zbožák nám ale oznámil, že nás čeká ještě jedna závěrečná aktivita. V sále byly rozvěšeny fotografie a u každé jedno písmenko. Prý že ukončíme hru až mu oznámíme heslo. Začali jsme obcházet fotografie. Já šel se Šmudlou zprava, Pavel s Robertem a Tomáš zleva. Uprostřed jsme si vyměnili pár pozorování (kluci si všimli, že se jim daří ke každému obrázku přiřadit popis, kde se vyskytuje příslušné písmenko). Ne vždy šlo slovo k písmenku přiřadit hladce. Dokončili jsme obhlídku a svolal jsem družstvo k poradě. Měli jsme ještě čtvrt hodiny. Diskutujeme pojmenování fotek a některé se nám prostě pojmenovat tak, aby se tam dané písmenko vyskytovalo, nedaří. Tomáš mezitím upozorňuje na své pozorování, že ve většině fotografií dokáže interpretovat polohu rukou fotografovaného jako semafor. To, že tam je obrázek tří holčičích hlaviček, kde se žádné ručičky neobjevují nebyl argument, který by jej odradil. Abecední řazení podle nejednoznačně určených jmen nikam nevedlo a ani snahy o permutace hrubou silou během posledních pěti minut nikam nevedly. Říct heslo Rumcajs jentak nás nenapadlo.

Zbožák nám oznámil, že nás prohlásili za největší smolaře letošního ročníku a prozradil nám řešení. Tomáš vyzvedával většinu šifer, vedl list týmu a na mé dotazy, jaké je heslo šifry typicky odpovídal to neřeš, navazuje to správně. Když jsme se jej vyptávali, jak to, že nereagoval na hesla typu RATH, ZORRO, ARAB když je předtím zapisoval do kary týmu, odpověděl, že on se vůbec nazabýval tím, jak jednotlivé obrázky pojmenovat. Když viděl, že už to dělají čtyři členové týmu tak on, že radši vymyslí, jak je potom seřadit. To že seděl s náma, když jsme ta jména probírali neznamená, že nás poslouchal. K čemu by bylo dobré, aby se písmenko vyskytovalo v pojmenování obrázku? To je otázka, kterou jsme si taky mohli položit. Třeba by pak Tom na Lotos, Rath a Zorro reagoval. (Myslím, že tohle nebyla jen Tomova chyba, minimálně některá hesla jsme slyšeli i my ostatní. Za sebe si myslím, že problém byl v tom, že jsme měli málo času a tím pádem jsme spěchali, místo abychom se nad obrázky v klidu zamysleli a řekli si, co ještě nebylo v letošních Svíčkách vytěženo.) Jo, v poznámkách jsem našel své pokusy hesla zapisovat. Druhým (a posledním) byl Lotos. Navíc jsem oznamoval i třetí heslo při čerpání nápovědy.

Svíčková

Po hře jsme vyrazili do hospody na svíčkovou. Jsme velmi spokojeni s výsledkem. Smolaři? Kdepak! Pro Pavla to byla první šifrovačka (druhá, stejně jako pro mne, ta první ale byla spíš rekreační). Po vyčerpané druhé nápovědě na třetí šifře jsme průchodu turniketem příliš nevěřili. To že se dostaneme až k plnění cílové aktivity je fantastické. Tomáš nám snad příště oznámí, že nás neposlouchá, když jsme všichni přesvědčeni, že dělá to co my. Asi bych mu důsledněji vysvětlil, proč není imaginárním ručičkám potřeba věnovat pozornost. Navíc to mohlo sepnout i komukoli dalšímu (zvláště, když počet obrázků celkem dobře koreloval s počtem stanovišť a nějaká kontrola průchodnosti se od orgů nějakou formou semílačky dala očekávat). Přinejmenším hesla Úchyl, Arab a Ezop si uvědomuju. Araba jsme měli pojmenováno dobře a jednoznačně. Bohužel brambora u stupně vítězů se mi ihned spojila se Síbovým konstatováním, že už mají v cíli i bramboru. A o tom, že byla i ve jménu šifry jsem netušil. Kdo znal heslo Zorro, Lotos nebo Rath musel souvislost odhalit. A ne, sám jsem protipříkladem.

Ono je to trochu nespravedlivé vytýkat mu pořád dokola (já jsem celkem odolný ...), že nám nepředal kartu týmu s nálepkou s číslem stanoviště, v dohledávání šifer nemá v našem týmu konkurenci. Na Bedně či Po Škole mi oznamuje jméno stanoviště klidně i telefonem (a stejně mi Romulus Rema nesepne), tady to vzhledem k absenci BINFa považuje za natolik nepodstatné, že mi odmítá odpovědět. No nic, příště budu mít argument, proč se nenechat odbýt.

Sepsal Hroch, komentovali a korigovali Robert a Tom.