Letošní rok byl prakticky ve všech oblastech ovlivněn Covidem. Hodně šifrovaček se nekonalo a i logo Svíček mění roušku jako postavičky na orloji. Doufáme, že si užijeme hru na konci nezvykle dlouhých školních prázdnin. V červnu se hlásíme do hry s kýženým startovním číslem 13. To se hodí. Na toto číslo máme dobré vzpomínky. Když byla Po Škole z pátku 13. na sobotu 14., drželi jsme až do půlnoci vedení. Základ týmu ponecháváme beze změn (Hroch, Šmudla, Tom) a v rámci úspěšné Poškolácké spolupráce se k nám přidává Janka z Tykadel a Jeffer z Nočného motýľa. (S nimi jsme o pár let později v téměř stejném složení poškolácká trička získali) Doufáme, že neskončíme před turniketem jako loni.
Vyrážíme doporučeným vlakem z Prahy. Janka s Jeffrem přistupují v Kolíně. V kupé s námi sedí týpek v tričku B7. Ptám se ho, proč není v Beskydech, když B7 právě probíhá. S trochou nedůvěry si mně prohlíží, jakoby nevěřil, že takový postarší tlouštík může něco vědět o B7. Ani mu nebudu povídat podrobnosti, jak jsem před pár lety potkal ve vlaku do Ostravy Síbův tým směřující na ostravskou šifrovačku, když jsem jel právě na B7, ale spíš mu prozradím, že jsem tu rasovinu dvakrát zdárně dokončil a na B7 letos nejdu, protože nás čeká jiná výzva. Inu – svět je malý a o náhody tu není nouze.
(útvar 13:30 - 13:43)
Pohodovou atmosféru na startu nic nenarušuje.
Zdravíme Zvířátka a další konkurenční týmy.
Doufáme, že nebude žádná frustrující interaktivní hra na začátku.
Nic takového!
Dodržujeme přece opatření proti šíření breberek.
Čteme si trochu nesmyslný text a Šmudla v tom socialistické zkratky vidí skoro hned.
Týmy bez pamětníků budou v nevýhodě.
Řešení dáváme celkem svižně (jedna část týmu doplňuje odshora, druhá část odspoda).
Jsou ale i rychlejší týmy, které při odchodu laškují s Orgy: „A něco těžšího tam nemáte?“.
My tušíme, že Svíčky něco těžšího mají.
A přijde to hodně brzy.
(různost 13:59 - 16:58)
Stoly v hospodě pod rozhlednou jsou už obsazeny.
Zadání grafu nevypadá moc vábně. Přejmenování ulic vidíme hned, Jeffer googlí letopočty, odhalujeme studenta, VŘSR i 17.11.
Chvíli nám trvá, než pochopíme že jsou časové úseky sesypány,
takže například nemusí být vidět konec Marxe a naopak vzniká samostatný rok 1919.
Dělíme se na skupinu grafovou a skupinu mapovou. Kolem krouží Síba a užívá si atmosféry.
Jedna odhaluje letopočty a způsob jejich zobrazení, (Děláme si tabulky převádějící letopočet narození resp. smrti na jméno ulice. Ani jedno není jednoznačné, ale dohromady je to OK.
Jeffer dle řádků diktuje viditelné začátky a konce, já sepisuju názvy ulic.) druhá přepisuje spojitý graf starých a nových ulic.
Pro správnou spojitost podle doporučení ignorujeme Lučanskou a také moc neřešíme skutečnost,
že Dimitrovova a Studentů jsou dvě různé ulice s nejasným propojením.
Obdivuhodné je, že jde skutečné o dvě reálné mapy.
Druhou pozoruhodnou vlastností je možnost převodu všech názvů na letopočty.
Jediným trochu násilným převodem je „věčný“ student, ale stačilo,
aby se některá z ulic nazývala třeba U Háje a šifra by šla do H J.
Po zjištění, že je ve všech řádcích právě 5 intervalů letopočtů hledáme skutečné řetězce a binárku.
Na začátku pracujeme se všemi čtyřmi možnostmi (záměna 0/1 a čtení zepředu a zezadu) Janka překládá bravurně.
Brzy zjišťujeme, že komunisti jsou fakt nuly.
Spojitost celého řetězce prosazuje Šmudla, ale většinu znaků už máme.
Při interpretaci řešení jdeme dovnitř, protože trochu prší.
Obsluha nás ale z chodby vyžene, tak vyrážíme ke kostelu.
(tramtárie 17:23 - 20:08, nápověda 19:36) (ermitáž: 20:33 - 21:13) (žoužel: 21:30 - 22:30) (ledovec: 23:03 - 01:22, nápověda 01:17) (citadela: 01:30 - 04:02) (abraxas: 04:16 - 04:40) (střep: 05:42 - 06:27) (prádlo: 06:47 - 07:07) (okoř: 07:29 - 09:30, nápověda 08:56) (turniket: 09:53 - 10:23) (řezník: 10:23 - 10:50) (kostrč: 11:15 - 12:42) (čeledín: 13:07 - nedoluštěno do 13:30)
Letošní Svíčky se nám moc líbily.
Dvě nejkrizovější šifry (kánon a programování) jsme dali jako po másle
(spíš tři (+ulice), navíc u kánonu je diskutabilní zda jsme dali, i zda jako po másle), což vyrovnalo zbytečné záseky (na CYKOBu a u chemické).
Celkové 6. místo je pro nás skvělým úspěchem v nabité konkurenci. Těšíme se na další ročník v Aši (či v Mostě)!
za Opravte to sepsal Tom, komentoval Jeffer a Tom, přepsal a doplnil Vladan.
Start jsme nejspíš nepřepálili.
I tak je ještě spousta týmů, které byly u rozhledny ještě rozvážnější.
Naopak, mám pocit efektivně vyluštěné pracné šifry.
Analyzujeme bludiště a vyškrtáváme slova jako v osmisměrce.
Směry jsou jenom dva.
Proč tam je jedno nevyškrtnutelné písmenko Q?
Použijí se všechna slova?
Odhadujeme, že zajíc bude utíkat před vlkem.
Vypisujeme všechny varianty pohybu vlka a zajíce.
Zvažujeme o nápovědě.
V tu chvíli kolem nás procházejí rozjásaná Zvířátka.
Nedivíme se – asi adoptovali obě komiksové postavičky do týmu.
Když to dali tak rychle, tak to asi bude triviální.
Narážíme na asociace a brzy máme i jakýsi text: E3EPO CYKOB.
Odkaz na čtverec na mapě byl použit už na první šifře,
tak hledáme na E3 nějaký cyklistický objekt s tím,
že z něj pochopíme,
co je to EPO.
Nic.
Asi nám něco chybí.
Je to skutečně morseovka? Prošel by takový trojský kůň přes testery?
Je tam pořád ještě dost balastu, který si zaslouží hlubší analýzu.
Voláme o nápovědu.
Ta nás nikam neposune, takže ztrácíme zbytečně 2 hodiny pro turniket.
Od začátku mám vybraného favorita pro další postup.
Když řeknu nahlas, že by se mi líbilo stanoviště SUKOV, Hroch potvrdí, že ho v řešení vidí.
A my hned taky.
Škoda!
Šifru i tak musíme ocenit (až na ten balast).
Hezkou tečkou je, že nápovědu si bral i tým MUPY MUP!,
který má stejnou hříčku v názvu (ještě tu chyběla ABPOPA).
Musel to být hodně zábavný telefonát: „Tady tým MIRU MIR!.
Žádáme o nápovědu na tramtárii.
Zatím máme nějaký nesmyslný shluk písmen a číslic.“ :-)
To že nápověda napověděla to, co jsme věděli a vůbec nepomohla s tím,
kde jsme se zasekli, nám narušilo strategii brát nápovědy při prvním záseku.
Zeď
Místo na Sukově je magické.
Na dně jezera svítí očka nějaké srnky (to bola reflexná páska na tube so zadaním) a podél hráze luští dva týmy.
Odhadujeme, jestli mělo jít o přečerpávací nádrž.
Rodák Pepa nám později vysvětlí, že to sloužilo zahrádkářům.
Fakt jako?
U šifry analyzujeme postupně nápisy i mapy na zdi.
Má jít o bývalé kraje? Taky počítáme úplné cihličky.
O republiky SSSR bez RSFR?
Poměrně rychle ale zjišťujeme vlastnosti cihliček a spojujeme první cihly.
Ještě chvilku zvažujeme, jestli Spálený je ten zpěvák nebo jeden z upálené trojice (Palach, Zajíc, Hus).
Dohledávka u hřiště ukazuje někam k brance, ale je o hodně dál.
Naštěstí je to hned v nejbližším křovisku.
Písmenka
Nejisté počasí nás žene do nejbližší hospody.
Dva řádky písmenek v podivném fontu a různém typu otočení a převrácení (všech 8 shodností bitmap).
Asi se to bude skládat.
Nápad se semaforem přišel ve stejnou chvíli minimálně od dvou luštitelů.
Nebylo to sice pořád ono, ale byl to už jen krůček zkusit skládat pootočeného Brailla.
Zvláště když zrovna prvních deset znaků má poslední dva bity prázdné.
Pak dávají smysl i ty prázdné řádky.
Paralelizujeme zepředu, zezadu, ONAR přeskakujeme.
Hospoda ještě nezavírá mala oficiálne už zavreté s tým, ze vydrží otvorená tak dlho, kým budú luďia, ale my dopijem a pudem, ne?
Chemie
Nejprve hledáme bílý objekt ve vymezené oblasti u Voršilek.
Nacházíme jakousi kapličku a za ní strom.
Je tam i tubus se šiframi, tak si bereme zadání a jdeme řešit.
Avizovaný jinan byl asi opodál.
Při záznamu postupu název stanoviště OBINADLO nesedí.
Takže se pouštíme do dalšího hledání.
Na druhé straně silnice je další bílá kaplička.
A je tam i jinan.
Konečně jdeme luštit křížovku. Janka odhaluje SiSi chemii, máme sepsán počet opakování legend.
Brzy máme vyplněny chemické prvky i mezitajenku.
Máme hledat mimo.
Tak jdeme zpátky na popis.
V duchu křížovky vyhledáváme chemické prvky s protonovým číslem podle počtu slov či písmen
a snažíme se brát písmenko dle počtu opakování.
Česky to nejde.
Tak latinsky.
Taky ne.
Před sebou máme chemickou tabulku a klademe si otázku.
Kde se vyskytuje něco v rozmezí 2 až 6 a zároveň 1 až 17.
Přesouváme se do podloubí v centru.
Vše máme před sebou, ale až nápověda dává jasno.
Další dvě hodiny zbytečně v tahu.
Tady jsme mohli brát nápovědu o hodinu dřív,
když jsme začínali zkoušet spoustu stejně nepravděpodobných interpretací legendy.
Je pravda, že indexace periodické tabulky pomocí počtu slov a opakování byla asi nejpřirozenější,
ale noční útlum si vybral svou daň.
Hudební
Tomáš doběhl pro zadání, ostatní čekáme v Husovce v podloubí.
V podloubí je sucho.
V okolí zase hodně hlučno, než odejdou poslední opilci.
Množství čísel nás odrazuje od kolektivního luštění.
Analýzy se ujímají číselní mágové Hroch s Jeffrem.
Ostatní uléhají a vykazují aktivitu, jen když kolem projíždí policie nebo prochází skupinky mládeže.
Naštěstí je analýza úspěšná a po dvou hodinách vydává výsledný řetězec čísel.
Janka se probouzí a čte z nich v morseovce „OHEŇ, OHEŇ“.
Aha.
To bude Husova, kde právě luštíme.
S překvapením si čteme i zbývající texty.
Je to kánon „Červená se line záře“.
Ve skutečnosti jsme neřešili překrývající se hlasy,
ale domnívali jsme se,
že jde o součin dvou čísel, kde jedno má spousty nul (1..2..2..2..1).
Z toho důvodu jsme odhalení činitelů považovali za finální krok.
Hus je stále favorit, jen tam dostat i ten kánon a zpěv.
Hle!
Nedaleko je Husův sbor.
Když jsme přečetli morseovku z kódovacího činitele a našli interpretaci,
tak jsme se již nezabývali kontrolou,
zda součin vyšel přesně (a nevyšel, nejen kvůli skryté tajence).
Máme hledat rozměrný tis na SZ od něj – tedy na náměstí Národního odboje.
Tak dopějem a pudem na to náměstí. Přesněji, Tomáš půjde, ostatní dále leží.
U jednoho z tisů zadání skutečně je a my se ničemu nedivíme.
Teprve po hře jsme zjistili, že jsme měli oddělit ještě jeden hlas v posledním kroku postupu.
Ten by nám rovnou řekl o náměstí Národního odboje.
Tady jsme ušetřili při doluštění.
Jen nevíme, jestli toto dvojí řešení bylo záměrem.
A i kdyby ne, svět je malý a o náhody v něm není nouze.
Kříž
I po přinesení zadání ještě diskutujeme o Husově sboru.
Oceňujeme hezkou dohledávku a bavíme se představou,
jak to hudební těleso zpívá kánon o posledních minutách života svého Mistra.
To už ale Jeffer předkládá našim zrakům kříž vyrobený ze semaforu písmen.
Tak to bylo rychlé.
Je to asi maltézský nebo templářský kříž, popřípadě kříž svatého Jiří.
Šifru považujeme za vyřešenou a zapisuji čas.
Jen najít, kam přesně jít.
To bude trvat další hodinu.
Nic maltézského v Kutné Hoře není.Taky to nebyl maltézský, ale templářský kříž.
K Templářům se pojí nedaleký Vlašský dvůr a ke kříži svatého Jiří zase blízká štola stejného názvu.
Lípa však ani u jednoho místa není. U Vlašského dvora je, ale bez šifry.
Most přes most by jako řešení také šel, ale nesedí orientace.
Za úplně unikátní tuto značku nepovažujeme – v blízkém okolí nacházíme něco podobného o pár metrů dál
(most do tunelu).
Jdeme tedy k mostu přes most a nic tam do vzdálenosti 30m není.
Hroch prohledá i okolí mostu u tunelu a taky nic nenachází.
Pak Jeffer rozšíří okruh hledání pod dvěma mosty a šifra tam je.
Sice dvakrát dál než bylo popsáno, ale je. Tak můžeme pokročit dál.
Obrázky
Asociace jsou jasné od začátku.
Obrázky stříháme a diskutujeme o konkrétních příkladech.
Asi moc hlasitě, neb jsme místními požádáni o klidnější konverzaci.
Pěsti v Pešti
Luxusní šifra.
Naštěstí jde vše jako po drátkách.
A já si odškrtávám další z nápadů,
které jsem sám nosil v hlavě a už těžko použiji na tvorbu šifry.
O rychlosti luštění svědčí to,
že Jeffer dorazil z dohledávky šifry k týmu až poté,
kdy byla vyluštěná. Janka měla lví podíl na rychlosti luštění.
Ešte by sa patrilo pridať zmienku o tom sebavedomom vyrazení na ďalšie stanovište do protismeru. :)
Jasně :-). Něco ve smyslu: Dál máme jít po žluté značce.
Abychom zmátli luštící soupeře, vzrážíme přesně opačným směrem.
Chybu brzy odhalíme a kráčíme tak ke kamenolomu.
Nejtěžší šifra
Ráno v kamenolomu vládne klid.
Pár týmů luští a my jdeme na prohlídku šutrů.
Fotíme, zapisujeme názvy, analyzujeme.
Několikrát padne návrh vybrutit řešení, i když názvy hornin nejsou úplně jednoznačné.
Stačilo by trefit jeden název a zbytek doplníme.
Tento návrh se většině týmu nelíbí.
Jana prichádza od kameňov s tým,
že počula hlasný telefonát ktorémusi tímu,
že majú pohnuť,
že niekto ďalší s ôsmimi bodmi čaká na turnikete len na nich,
takže je jasné,
že ani s dvanástimi bodmi sa na turnikete nezdržíme dlho.
Rojící se mladé orgyně dají tušit, že
turniket je nedaleko,
tak odhadujeme,
že bude lepší trávit čas tam,
než se trápit tady.
Bereme nápovědu.
Potvrzuje nám nutnost brute force.
Souhlasím, že začít dvojitým N,
tak se luštění velmi rychle rozjelo,
ale měli jsme zbytečně málo utracených bezvíčkových bodů,
a čerpání nápovědy bylo časově výhodnější.
Byl jsem ale v takovém útlumu, že jsem ani nebyl schopen začít luštit tajenku odzadu, po prozrazení TONALIT
takže to zbylo vpodstatě na Jeffera s Jankou.
Jen jsme s Tomem stihli překódovat některé z názvů kamenů zpět na písmena.
Bezvíček
Při příchodu na turniket se dozvídáme, že přicházíme jako 13.
To nemůže být náhoda.
Aktuální doba čekání na vstup do finále s naším čerpáním nápověd by byla 2 hodiny.
Nějaké body určitě získáme z Bezvíčku a půjdeme do finále.
Občerstvujeme se a rozdělujeme si role.
Brzy máme 1 bod za sudoku a dva body za přenášení vody.
Kluci ještě přináší bod za pantomimu, ale to už s Jankou máme zadání první finálové úlohy.
Pokud bychom čerpali o 2 hodiny víc,
mohli jsme se na řešení Bezvíčku víc soustředit a získat o řekněme 2 body víc.
Ta půlhodina regenerace na turniketu by nám aspoň umožnila ochutnat palačinky.
Tu pantomimu jsem si chtěl zahrát, i když už jsme body nepotřebovali,
trošku nám zkazilo dojem, že jsme od předchozího týmu (přinejmenším já)
zaslechli slovo řepa. Společně to byl trochu důvod, proč jsem to v půlce zabalil.
Naštěstí nám vypršel čas a tak jsme se mohli jít věnovat špízu.
Občerstvení
Mrkev-sýr-klobásku trefujeme hned napoprvé.
Obnažujeme špíz a čteme znaky z párátka.
Píšeme je ve stejném pořadí pod jedlé znaky a zvažujeme, jakou substituci provést.
Z teoretických možností nám vychází dvě možné logické transpozice.
Brzy vychází latinská hesla.
Asi nebylo jednoduché poskládat ta slova tak, aby všechny tři dvojice hesel měly stejný počet znaků morseovky,
ale to nás v tu chvíli netrápí.
Pomalu se balíme, dojídáme, dopíjíme a půjdeme ke Trojici.
Ajťácká
U Trojice vidíme několik týmů.
To netušíme, že někteří luštili tuto záludnost i na turniketu.
Hroch by rád program přepsal a spustil.
Navrhuji přesun do Bylan, kde bydlí kamarád Pepa.
Po chvíli se v klidu šouráme po panelové cestě do azylu.
Za pochodu padne mezitajenka v pseudoASCII kódu – STREDY.
Ujišťujeme se, že nejde o náhodu a hledáme, jestli má jít o středy kružnic,
středy řádků nebo středy v týdnu.
To už nám ale Pepa servíruje kávu a čaj a družně si povídáme o hře a popichujeme Pepu,
že jako domestik měl povinnost se hry účastnit taky.
Ale zpátky k šifře.
Máme mezi sebou dva programátory, kteří tvrdí, že je to napsáno v podstatě korektně,
jenom je to divný jazyk.
Jen to má jazykově silně závislé interpretace.
(30^1, případné přetečení intu), přetypovávání proměnných, nic nedělající výrazy,
nestrukturované formátování, nepoužitou inicializaci některých proměnných (STREDY)).
Prográmátorští analfabeti se ptají,
jestli je normální vkládat mezery bez nějakého systému,
začínat řádky na různých místech apod.
Také si všímáme neproporcionálního písma,
což dohromady tvoří tabulku.
Jeffer sa v prvom rade po hodine zobudí :)
potom zvýrazní sloupce kódu a vyplňuje i směry šipek a nakonec i celou cestu.
Prý si něčeho takového všiml v jakémsi obskurním programovacím jazyce (Befunge).
A hle.
Ve středech spojnic jsou krásná čísla, která dávají v ASCII tajenku
Ujedete
Běžím pro šifru a posílám ji ostatním elektronicky, aby mohli luštit.
Prší.
Po cestě v poli potkávám běžce.
Ten je překvapen a volá: „Ahoj Tome. Co ty tady? My tu máme sportovní den u Velkého rybníka.“
Stihnu mu sdělit, že tady máme šifrovací akci, ale už musíme oba běžet dál.
Inu – další náhoda.
Do konce hry už řešení nevytlučeme, ale máme nadějná pozorování.
Pepa nás veze na nádraží do Kolína a domů se tak dostaneme nečekaně brzy.
Janka ve vlaku ještě dotahuje pozorování o slovech složených z názvů písmen.
Tato šifra se nám líbila, i když jsme si ji nevychutnali ve hře.
Epilog