V letošní kvalifikaci jsme se rozdělili na zlínskou sekci (Mira) a zbytek (Vladan, Tomáš a Karel) se sešel ve Vladanově dvojbytě někde na pražském sídlišti.
Úlohy jsme řešili celkem v klidu. Když jsme v průběhu vynikající večeře (v podání Vladanovy ženy Ivanky) zjistili, že Mira vyřešil poslední úlohu (obálku ze třetí úrovně), slavili jsme postup. Jenom jsme sázeli, kolikáté místo nám připadne. Nasazení kolem 120. místa bylo pod mým očekáváním, ale třeba Mira to šacoval až někam ke 200. místu. Tak nějak to vyšlo, že Mira vždy vyřešil poslední úlohu úrovně. Tomášova paměť je shovívavá. Co já si pamatuju, tak vyřešení obálky hlásil Mira zhruba v době, kdy Tomáš startoval auto na cestě domů. Je prvda že odjížděl bezprostředně po pozdní večeři.
Letos jsme přípavu nepodcenili. Dokonce jsme si nezvykle přečetli i last info. Také jsme přibrali do týmu brněnského znalce Jirku. Vzhledem k vytíženosti nás všech jsme se k ničemu dalšímu nedostali. Dokonce jsme předem věděli, že šanci na dojití je snížena mým plánovaným ranním odchodem a jak jsme zjistili později i večerním odchodem Jirky. Nakonec jsme propásli velmi nadějnou šanci na projití Tmou, když jsme ráno nechali na 13. šifře poslední dva řešitele. Nepředbíhejme, já jsem se každopádně ještě ráno stavoval v práci, kde jsem plánoval se před cestou autobusem převlíknout. Když jsem si uvědomil, že jsem si nevzal nic pod lyžařské kalhoty, dost jsem zvažoval dvouhodinové zdržení kvůli cestě domů. Nakonec jsem uvěřil tomu, že o 16 stupňů teplejší počasí než loni tuto část oděvu nevyžaduje. Ostatními z týmu jsem byl ukecán, abych vzal i notebook a neprozřetelně jsem vzal i termosku... Mira zařídil mobilní jízdní řády, abychom s optimalizací přesunů v městské části nedopadli tak tragicky jako loni.
Na místo srazu jsme se dostali včas. Dva členové jeli ze Zlína (Tomáš a Mira), dva z Prahy (Hroch a Šmudla) a rodilý Brňák se dostavil z domova. Dokoupili jsme potraviny a vyzvedli obálku se zadáním prvního úkolu. Obdrželi jsme i tu kufrovací obálku – u ní jsme laškovali s pořadateli, že ji stejně nepotřebujeme – buď dojdeme do šesté ranní nebo budeme nuceni předčasně ukončit hru. Jako strategické místo jsme zvolili místo u morového sloupu.
1) centrum Brna 17:00 - 18:15
Na úvod nás čeká neuvěřitelný happening.
Po poněkud rozpačitém zpěvu hymny Tmou se rozjelo paralelní luštění několika šifer.
A fakt to musela být neuvěřitelná podívaná pro kolemjdoucí.
My jsme si užívali přítomnosti v brněnském centru více než 1,5 hodiny.
Nakonec jsme se rozběhli na dvě místa z řešení
(zhruba dvě šifry jsme nedoluštili, ale řešení bylo jednoznačné).
Vůbec jsme nepracovali systematicky, nejdříve jsme se vůbec nekoordinovali.
O to víc jsme si atmosféru užili.
Slzičku jsme vzhledem k synchronizačním problémům vyřešili 3x.
Pak už jsme se koordinovat začali. To že jsem šel pomoct Jirkovi s teflonkou
byl hodně hloupý nápad.
Sice jsme ta četnější písmenka dali mnohem rychleji, ale nejefektivnější bylo Skácela
vůbec neluštit.
Chalupa, Naděje, a Bratislava by nejspíš bohatě stačily.
Kluci ale vypozorovali i hmyz a kouli.
Zda někdo telefonoval netuším. Zda někdo dotáhl verše až ke KATovi taky netuším.
Když jsem se vracel s posledním 2x potřebným písmenkem teflonky,
už měl Šmudla tajenku téměř přečtenou.
2) mřížka 18:31 - 18:55
Sešli jsme se s oběma částmi před divadlem.
Několik týmů tam již zkoušelo štěstí.
Na princip jsme přišli poměrně záhy, a tak hledáme dvě místa, na která se odkazuje řešení.
V průběhu přesunu odhadujeme, že by výhled na Petrov mohl být někde u železničního mostu.
Po cestě už potkáváme týmy, které jdou na další šifru (což ještě nevíme) a sami jdeme k mostu.
Skutečně vidíme Petrov a zjišťujeme, kde je uložena šifra.
Pod mostem je nějaká podezřelá grupa, tak hledáme dál.
Pak nám dochází, že ty kusy, co tam leží v odpadcích mezi smetím a vyhozenými letáky
z Tesca se chovaly dost podivně – na jedné straně neluští (čímž nepatří mezi hráče),
ale na druhé straně si svítí čelovkama (nebo čím jiným) a mají za sebou opřené horské kolo.
To na bezdomovce moc nevypadá.
Tak na ně udeříme, jestli pro nás něco nemají – a kupodivu máme plošný spoj.
Po cestě Tom koupil baterky do čelovky a ja jsem si text 2x přečetl.
Luštit to bez mřížky se mi rozhodně nechtělo.
Kupodivu ani Šmudlu s Mirou nebavilo luštit mřížku bez textu.
Alespoň si dobře zapamatovali nápovědu.
Po prozrazení principu luštění si užívám toho, že v týmu mám pracovité spoluhráče,
kteří princip šifry rádi uplatní a dotáhnou do konce a svačím.
3) Plošný spoj 19:30 - 19:45
Pak jsme si jen vychutnali naprosto skvělý nápad.
Kluci hned rozložili čelovku a spojili příslušné body.
Možná je škoda, že 26 plošek až příliš jasně ukazovalo na řešení.
Ale – ne všechny výborné nápady musí znamenat hodiny řešení – hlavně v počátku.
4) mapa 19:55 - 20:13
Ihned po vyluštění jsem se vydal ke kostelu a se zadáním šel naproti zbytku týmu.
Už po cestě jsem zvažoval možnosti.
Při podrobnějším rozboru jsme určili celkem spolehlivě oblast hradeb a rychle i konkrétní ulice.
Tak jsme vyrazili nad hřbitov.
Zvolili jsme cestu, kterou nešel vůbec nikdo, takže jsme si chvíli mysleli, že jsme na tom fakt dobře.
Všichni koukali do map na centrum města, nezbylo mi než najít mapu, když jsem chtěl
hledat ve směru očekávaného postupu. Topologie městečka byla naštěstí natolik charakteristická,
že jsem jej objevil na první pohled. Pak už jsme se jen bavili způsobem komolení názvů ulic.
5) dvojice - trojice 20:31 - 21:10
Nad hřbitovem, kde jsme si vychutnali i dušičkovou atmosféru,
jsme vyfasovali šifry a já jsem vytáhl lampu na luštění – tu jsem dostal od Vladana k narozeninám.
Pak zkoušíme různé možnosti, co s obrázky a použili jsme i nápovědu,
že papír má dvě strany.
Postupně jsme došli k tomu, že některé obrázky k sobě mají blízko a nakonec nám
chybělo něco do trojice.
A to už byl kousek k řešení.
A já už jsem pomalu hledal další cestu.
Druhou stranu papíru jsme měli než jsme se stihli usadit.
Tom nám dlouhého a širokého vnucoval ihned. Princip čtení tajenky nám byl jasný hned,
takže šlo pouze o optimalizaci určování 2(3)jic. Rozdělení kartiček na pravé s tečkou
a levé bez a pravé bez tečky a levé s pomohlo. Mira lepil izolepou a Jirka se zaskvěl
doplněním drog a sexu rockandrollem. Po cestě k soše u zš masarova Šmudla správně spároval
i poslední čtveřici (maska, motýl, bratři v triku a rovnítko).
6) kostka 21:31 - 22:24
Nastává hvězdná hodina našeho týmu.
Jdeme přes jedno sídliště k druhému.
Po cestě se svezeme busem a na výstupní zastávce je už jeden luštící tým.
V okolí je týmů víc, ale Orgové nás ujišťují, že se vejdeme do druhé dvacítky.
To není špatné (hlavně, když máme lepší konce).
Usazujeme se u jednoho ze vchodů do paneláků a střiháme kostku.
Když projde čtvrtý pejskař, přesouváme se do blízké hospody.
Vypadá to na delší dobu, tak si objednáváme pití a večeři.
To už ale má Šmudla sestrojenu kostku a postupně si ji prohlížíme.
Navrhuji první myšlenku po prvním pivu.
Jde o projekci.
Každý n-úhelník má právě jeden sobě odpovídající obraz a ten určuje jednoznačně místo, odkud se dívat.
Zbytek dali dohromady ostatní, když zjistili, že z takového místa je vidět přesně na doplňující sadu n-úhelníků a z nich je vidět právě písmena.
Určit jejich pořadí už bylo hračkou.
Stále nervózněji se díváme na to, kdy nám přinesou polévku.
Když Mira zjistí, že nám za chvíli jede bus, vyrážíme ve dvou pro další šifru.
Přistupovali jsme do autobusu k Paradoxům, začalo mrholit,
proti našemu stanovišti na zastávce již skládali Approachové.
Nenapadlo nás otvory vyřezávat a místo toho jsme je vystřihovali.
Než jsme kostku dokončili, cítil jsem, že přituhuje a oblékl jsme ji jediný
doplňující kus oděvu. Ostatní se mému návrhu na přesun do hospody ani nebránili.
Mirovy jízdní řády fungovaly skvěle. Zatímco my jsme pojedli a zaplatili,
Mira s Tomem se vraceli s hadankama.
7) verše 22:36 - 23:23
U rybníka vyzvedáváme šifru s tím, že moc týmů před námi tu nebylo.
V klidu jdeme na autobus a jedeme zpátky do hospody.
Po cestě si zběžně čteme zadání, ale spíš se těšíme na polévku.
Po příchodu vidíme stále tytéž týmy na stejných místech a samozřejmě spoustu dalších
nově příchozích týmů.
Tým u vedlejšího stolu asi příliš nevěřil tomu, že už máme následující šifru spolu
s mapou terénu. Veršovánky máme odhaleny celkem brzy a jdeme na další autobus.
Následuje přestup na noční spoj, kde přistupují Haluzáci.
Tady jsme provedli první strategickou chybku.
Místo sledování terénu jsme se věnovali vyúčtování za placení útraty v hospodě a za
startovné, protože se s námi loučil brněnský průvodce Jirka.
Mezitím se autobus otočil na konečné a my jsme vystoupili.
Haluzáci se nám brzy ztratili a my jsme volili opačný směr postupu a hledali značku.
Teprve buzola odhalila zradu, že jsme nepostřehli točení autobusu.
Ale nakonec ta ztráta nebyla tragická.
Po cestě z hospody jsem pozdravil zmrzlé Approache a poslal je do hospody, autobusem s námi evidentně jeli "Borci",
ti ale zadání hádanek ještě neznali. Palcová buzola, kterou jsem při stěhování konečně
po dvou letech hledání našel, byla po vystoupení z autobusu využita dobře.
8) fonty 23:55 - 1:01
Po odebrání šifry usedáme na pokraji sadu k dalšímu luštění.
Zanedlouho máme všechna potřebná spojení a hledáme něco konkávního.
Mira se nejdřív ujišťuje, zda v hodinách geometrie správně pochopil definici pojmu a
pak se s Karlem vydávají na pochůzku kolem celého sadu.
Šlo nepochybně o prospěšnou a zdravou procházku, ale k řešení to nevedlo.
Taky jsme zkoušeli dát zprávu z písmen umístěných v konkávních částech vzniklých tvarů.
Nakonec vítězí moje myšlenka prověřit všechny plošné tvary na mapě v okruhu
3 km a porovnat je s tím, co vzniklo spojením písmen.
Po pár minutách Vladan vítězně zvolá: my jsme slepí – vždyť je to tady.
Svoláváme sadařskou sekci a vyrážíme.
Opět vymrzám, v konkávních rozích či uvnitř konvexních obalů zkoušíme neúspěšně
hledat text. X nás od toho intenzivně zrazuje.
Po odchodu sadařů Tom vyhledává v mapě srdíčka.
Zastavuju jej, a kreslím tvar, který má hledat.
Pak ten tvar v mapě taky najdu ...
(po první šifře, kterou jsme si užívali je toto první ztráta, jedná se ale jen o čtvrt až půlhodinku)
9) koťátka 1:31 - 1:43
Jdeme po okraji lesa a vyzvedáváme šifru jako 16.
To nás motivuje. Luští tu jediný tým (asi Haluzáci), tak to šacujeme na průchoďák.
Kóta neodolává moc dlouho.
Po pár minutách máme řešení a vyrážíme do terénu.
Dohledávka sice není úplně triviální (bez GPS), ale i tak příliš neztrácíme.
Dle časů to byl Coredump.
Ta šifra byla natolik průchozí, že se Mira ani nepodíval na zadání.
Koťátka si nás užívala dvě.
10) rybičky 2:22 - 5:15
Při dohledávce jsme se rozdělili a Vladana odchytáváme až na křižovatce před kótou.
Probíhá krátký brainstorming a začínáme počítat zoubky rybičkám.
Přicházím s nápadem použít nápovědu a už se Karel s Mirou chytají realizace.
Po nějaké době vychází podivná zpráva.
Na začátku je jednoznačně SZ a pak něco o slabých rybičkách.
A tady jsme se na dost dlouho zasekli.
Ztratili jsme minimálně v tom, že prvotní nápad (jít ke koupališti přesně na SZ)
jsme zavrhli jako příliš nepřesvědčivý.
Když jsme pak zkoušeli písmenka jen od slabých rybiček, vycházelo nám NĚCO U ČEHOSI
(že jde o duby u rybníka jsme zjistili až na místě).
Přesto nám celý vzkaz nedával příliš smyslu,
tak jsme stále dost váhali s dalším postupem.
Zvítězil racionální přístup, jít směrem, který jsme vyluštili a došli jsme ke stanu Orgů.
Když po nás chtěli znát vzkaz od rybiček, měli jsme do dvou minut.
Nutno podotknout, že jsme nevyrazili haluzit, ale proto, že jsem zimu musel rozchodit.
Ač jsme předpokládali postup na SZ, vyrazili jsme na SSV s tím, že to rychle doluštíme.
Našli jsme hezké klády a Tom na nich usnul. Pořadí požírání jsme stále neuvažovali a
SZ stále interpretovali i jako návod k druhému kroku luštění.
Další vymrznutí nás vyhnalo na další přesun.
Když už jsme byli u stanu ... Vůbec se mi to SZ nelíbilo.
Mohli jsme ke stanu jít rovnou, ale Tmářská čest nám nedala.
Nakonec jsme tam ale stejně došli. Po bitvě navrhoval Misof kódovatelné NW.
S tím by to byla bezvadná šifra. Takhle z ní mám rozpačitý pocit.
11) inverzní šachy 5:15 - 5:26
Tady se vyznamenal Vladan s Karlem.
Šifru měli skoro hned a jenom luštitelská pýcha jim zakazovala sdělit mi dílčí výsledky,
abych hledal další postup na mapě.
Když mi řekli řešení, pádil jsem pro další šifru.
Tuto šifru jsme skutečně neluštili, ale četli. Potíž je že po řádcích místo po sloupcích.
Nejprve jsem ale oznámil písmenka HO. Nejspíš to nějak zaniklo.
(Obrázek 5xn z toho čišel hned,
transformace rozšířená na obdélník 7x(n+2) byla nepřehlédnutelná)
12) bludištní STOP 6:00 - 8:35
Na vyhlídce jsem se ještě potkal s Haluzákama a nesl jsem zadání ostatní.
Poté jsem katastrofálně zaspal.
Ve spánku jsem místo šifry řešil to, jak se dostanu během dne do Prahy,
kde mám přednášet 150 daňovým poradcům.
Ze slastného spaní mně probudil kamarád, který měl pro nás připravenu snídani,
tak jsem ho navedl na nejbližší cestu.
Tady nastal náš pád z krásných míst v první luštitelské desítce.
První část šifry byla hotova hned, ale spočítat body v řádcích jsme se dlouho zdráhali.
Vzkaz se dvěma „STOP“ sváděl na morseovku, kterou jsme do zprávy nenapasovali.
Já jsem se nad ránem nechal odvézt na autobus a kluci to krátce nato louskli.
Tom když se občas probudil prosazoval používání neoptimálních cest,
přičemž použití optimální cesty bylo jediné co jsme považovali za jistě
správnou část postupu.
Použití klíčů se Mirovi nezdálo ... to už tady nedávno někde bylo.
Navrhoval jsem počítat sloupce, ale neměl jsem sílu luštit (pouze jsem zakreslil optimální cestu na folii).
Šmudla po optimální cestě počítal vzdálenosti klíčů.
Nesmyslně jsem jej nutil pokračovat ač bylo jasné že to nikam nevede.
Pak spočítal sloupce a 26 bylo na světě. Brzy jsme přišli na správnou aplikaci klíčů.
Bohužel ne na správnou interpretaci mezitajenky (už potřetí nám činila potíže) místo
ignorování klíčů jsme chtěli například ignorovat políčka s klíči. Počítali jsme každé 50
políčko na optimální cestě či každý 50 navštívený sloupec.
To že je řádků 50 jsme již taky věděli.
Kvůli STOP kluky napadl přechod do morseovky, při němž byli nuceni opustit průběh
optimální cesty, dostali jsme se do rozpoložení, že odcházíme. Začali jsme si o šifře
nezávazně povídat. Vysvětlil jsem jim, proč morseovku nejde aplikovat a že jediný způsob kódování,
který připadá do úvahy je spočítat políčka na řádcích. Tak jsme to udělali a vyrazili do lomu.
13) mapové značky 9:05 - 11:25
Krize padla i na Miru, který odjel do Zlína.
Poslední dva luštitelé to vzdali také – i přes skvělé vyhlídky na dokončení.
Těsně před příjezdem do Prahy jsem ještě na dálku zvídal, jak šifra vypadá,
ale to už bylo po rozlepení obálky.
Když to hodnotím s odstupem – bez ranního stresu byla velká šance na dokončení.
Bohužel u této šifry k nezávaznému povídání o šifře nedošlo.
Zkoušeli jsme pouze různé vektory, chtěli jsme ověřit, že jich je nejvýš 26 směrů ...
Přitom první moje asociace se stříškou byla stříška mapové značky "domečku".
To že je to šedé jsem si všiml, že to není černé ne, ale i to první
pozorování by odpočatý mozek měl během 10 minut dotáhnout k vyřešení šifry.
Takhle jsem místo toho pouze vyhledával místo na sluníčku a rozptyloval okolní týmy.
Kolem nás prošli Approachové, dorazil Chlýftým.
Brzy jsme se přesunuli očekávaným směrem postupu (prošli jsme kolem Paradoxu),
kde se s námi rozloučil Mira (šel do cíle).
Šmudla pečlivě vyvrátil teorii 26 směrů a bylo 11:25. Na nic nového jsme neměli sílu,
průchod Tmou nám unikl mezi prsty. Závěrečných 6 hodin jsem přinejmenším
já byl naprosto nepoužitelný. Možná kdyby mne zbytek týmu intenzivněji
nutil k nezávaznému komentování šifer?
Vladan s Karlem se šli podívat do cíle. Sice jsme nedošli, ale k cíli jsme měli blíž než kdy jindy (zvláště při srovnání, že rána míváme obvykle lepší než rozjezdy). Přednáška pro poradce nakonec dopadla dobře. Po jejím skončení za mnou přišla jedna z posluchaček a říká, že mně zná z matfyzu, ale že se stýkala spíš s okruhem lidí kolem Vladana. Tak jsem naposledy vytočil Hrocha – myslím, že se domluvili na srazu. V cíli jsme z Prahor pogratulovali Tomovi, zahlédli další úspěšné týmy, viděli závěrečná snažení, poslechli si výklad k šifrám a hurá do Prahy. Approachové přiznali, že odeslání do hospody jim čas luštění výrazně zkrátilo. Přesto doufám, že to nebylo nic proti Tmářským zásadám. Snad nám taky někdy někdo dá nějakou užitečnou radu (ohledně cateringu). Termosku jsem otevřel až v neděli, notebook byl naprosto k ničemu (hodí se ohodně víc na Svíčky nebo na čistě městské šifrovačky (Matrix, Bedna)). Měl jsem dobrý pocit ze spolupráce v rámci týmu a věřím, že s náma Šmudla ještě párkrát půjde. Příští rok, pokud nebudou v šifrách chyby určitě projdeme ... určitě ... snad ... projdeme Tmou!
P.S.: Zajímavé je sledovat, jak se role lidí v týmu mění na základě jeho složení. Tentokrát zastupovl Tom energii, Šmudla pečlivost, Mira techniku, já inspiraci a Jirka místopis. Loni bez Šmudly v týmu přibíral Míra pečlivost, naopak Sába kromě místopisu dodávala jak energii tak inspiraci. (Na Svíčkách jsem pečlivost přebíral já a nebylo to dobře.) Loni s přebytkem energie jsme byli nad ránem k nezastavení ... letos po odchodu Toma nikdo jeho roli nedokázal převzít. (Speciálně u šifry 13 to byl problém, protože Tom je v týmu tím, kdo se stará o mapování nejvíc.)