ekonomické, zkouší v praxi, zda je výhodnější si cvaknout nebo jet na
černo.Složení pro Tmou v roce 2010: Dan (Daniel Kráľ), Hroch (Vladan Majerech), Šmudla (Karel Drášil), Ivan (Ivan Voříšek) a Tom (Tomáš Červinka), který sepsal i reportáž. Hroch přece jen pár komentářů přidal.
Motto:
Jako vždy jsme si dali předsevzetí: Projdem Tmou! Jako vždy jsme si hru užili i bez naplnění tohoto předsevzetí ...
Dodatek:
... i když letos to bylo opravdu těsné.
Kvalifikace
Každá Tmou (tedy – skoro každá) má svou kvalifikaci. Ta připadla na neděli 3. října a shodli jsme se, že bychom mohli luštit u Šmudly ve FIO. Tam jsme se měli sejít jen dva (já a Šmudla) s tím, že Dan dorazí později. Hroch předem avizoval, že bude mimo: někde v Ostravě. Jak se však ukázalo, byl Hroch ve skutečnosti „mimo“ v tom druhém významu slova a to především časově. Nějak se mu do kalendáře přimotala nula a myslel si, že kvalifikace bude 30.října. Když jsem v den kvalifikace prověřoval, jestli náhodou nedorazí za námi, prohlásil Vladan nevinně: „Ale já budu tou dobou pryč, musíte to zvládnout beze mě.“ Zpražil jsem ho: „Jakou tou dobou? Kvalifikace je dnes!“ Když se vše vysvětlilo, ještě jsem ho pošťouchl: „To sis myslel, že kvalifikace bude týden před hrou?“ Nicméně do FIO jsem ho už nedostal.
Tak jsme se sešli ve dvou a začali luštit. Šlo to docela dobře, zvláště když Hroch na dálku alespoň jednu úlohu vyřešil a také když přišel o hodinu později Dan. Delší dobu odolávala úloha 41 (Různý zápis). Normálně vůbec nehaluzíme, ale teď jsme si to aspoň jednou chtěli vyzkoušet, když už náš Mirek Dušín (Hroch) nebyl přítomen. Tak jsme za všeobecného veselí zadali BENZEN. Po očekávaném odmítnutí jsme pak už k doluštění přistoupili s větší vážností a poslední úlohu odevzdávali krátce po desáté. Podvědomě jsme doufali, že by to mohlo stačit. Takže nás výsledek kolem dvacátého místa příjemně překvapil a naladil.
Přípravy
Kvalifikace byla úspěšně za námi, ale tým máme nekompletní. Svíčkový parťák Honza studuje někde v Německu, takže hledáme náhradu. Profil pátého člena byl dán souhrnem našich přání: měla by to být zhruba třiadvacetiletá vysokoškolačka z Brna se zkušenostmi ze šifrovaček – a pokud možno zrzka. Těmto náročným kritériím nakonec beze zbytku vyhověl bývalý spolužák Ivan.
Těsně před hrou došlo k drobnému faux pas s Orgy. Omylem jsem na jejich Poslední informace dal obvyklé týmové „odpovědět všem“ a s našimi týmovými problémy byli seznámeni i oni. Zajímavé bylo, že jsme obdrželi „podporu“ od obou Hanžlů:
Martina: „Tak už se chlapci nějak dohodněte, ale nemusíte všechno posílat orgům v kopii... ;-) Ahoj zítra“
Tom (o dvě minuty později): „Milé děti, myslím, že není nutné do vaší komunikace zahrnovat tým TMOU ;-)“
Že jsme pro tyto mládežníky chlapci nebo děti nás na jedné straně potěšilo a na druhé straně nás to donutilo řešit otázku, kdy že to ten Tom vlastně končil školu.
Odjezd
Nebyli jsme zdaleka jediní, kdo zvolil opuštění Práglu vlakem skladatele Fibicha. Zkušeně jsme vstoupili rovnou do jídelního vagónu a objednali si oběd. S propagací jídelních vozů bychom to měli mírnit. Navíc tentokrát v jídelním voze došlo skoro všechno jídlo už před naším nástupem.
Šmudla nám po cestě ukazuje nápad na šifru pro chystaný Osud. Dan má hotovo poměrně rychle, zatímco my ostatní (včetně nově příchozí spřátelené dvojice ze Scientific Approach) tápeme. Po sdělení řešení (to zní jako kdybychom to nevyluštili) se Hroch intenzivně učí slepecké písmo, což se mu ještě bude hodit. Také definitivně stanovujeme roli koordinátora týmu. Vylučovací metodou se koordinátorem stává Dan (nemůže to být Hroch, protože je zmatkař, nemůžeme ani plýtvat luštitelským potenciálem Šmudly, Ivan nepatří do stabilního kádru a já se důsledně bráním naučení morseovky). V Brně ještě dokupujeme mapy a míříme ke startu.
1 - Start (17:02-17:53)
Rozbalujeme plachtu a čekáme na hymnu. Vladan občas s někým prohodí pár slov, ale jinak spíš odpočíváme. Přejeme si mnoho zdaru s konkurenčními Zavináči a s Mirou Pavlem předběžně domlouváme přípravy Osudu 2011.
Pak už vše začíná. Po hymně je spuštěno vstupní video s úvodní šifrou. Překvapivě jsou použity velmi rozličná kvalifikační videa (některá fakt povedená). Zhruba po třetí sekvenci je víceméně jasné, co provádět. Jedna skupina si přetočení kontroluje na pořízené nahrávce a druhá zapisuje z plátna. Řešení pomalu vychází najevo a nakonec odpadá obava, že druhé místo budeme muset hledat v nějakém dalším principu. Jdeme pro dvě zadání a scházíme se v Mekáči kousek od hlaváku.
2 – Točící se kolečka (18:20-18:44)
Ihned po spojení fólie a papíru vychází velice efektní výsledek. Kdysi mi kamarád z animačního studia poslal podobnou hříčku jako PF a hned jsem v tom viděl potenciál pro šifru. Před tímto provedením smekám. Stále si ale myslím, že kombinace fólie s papírem je ještě dobře využitelná. Na této šifře mne zklamalo to, že jsme museli jíst strašně rychle a stejně jsem nakonec salát dojídal nastojáka při čekání na tramvaj.
Následuje dlouhý přejezd tramvají do Komína. Při přesunu se
ukazuje temnější stránka jinak excelentního luštitele Šmudly. Přichází revizor
a všichni vytahujeme celodenní jízdenku. Jen Šmudla ani nemrkne, s klidem
vytáhne neoznačenou jízdenku a prohlásí: „Já si zapomněl cvaknout. Tak mi to
napište“ a vytahuje požadovaných 700 Kč. Ač jeho pohnutky nejsou zcela jistě
ekonomické, zkouší v praxi, zda je výhodnější si cvaknout nebo jet na
černo.
3 – Sobý hnusec (19:18-19:42)
Uvelebujeme se pod lampou a za chvíli je tu Org a fotí si naše úsilí. Text se nám vůbec nelíbí, ale po chvíli nalézáme Saturninovskou hlášku. Kdosi sype z rukávu spoustu podobných spojení. To už se ale rýsuje řešení. Tak se v klidu přesouváme dál. Luštili jsme metodou čti odzadu jen začátky slov, konce slov jsme ignorovali.
4 - Kytička (19:57-20:19)
Asociační šifry obecně moc nemusíme. Tady jsme se ale s řešením vypořádali (opět za asistence zvídavého fotografa). Naštěstí volíme hned napoprvé správné spojení. To nebylo o štěstí, Dan nám nedovolil, pospojovat to špatně. Při řešení oceňujeme vtipné nápady Orgů a utvrzujeme se, že nepřístupnost těchto akcí do 18 let není jen kvůli účasti nejmenovaného týmu z konce abecedy.
5 - Vrcholy (20:35-21:58)
Na této šifře si vybíráme slabší chvilku. Podobně jako loni na zubní pastě míříme na blízkou benzinku. A podobně jako loni tady budeme dělat slečnám pokladním společnost déle než by se slušelo.
Obsazujeme stolek v bufetu a činíme první pozorování. Jsme tu úplně sami, a i když je venku na tuto roční dobu velmi teplo, tady je přece jen příjemněji. Z letargie nás asi po půl hodině probere příchod Zavináčů. Ti se však příliš nezdrží, čímž se nám alespoň daří je povzbudit. Podobně se vystřídá ještě několik dalších týmů, ale u nich už ten povzbuzující efekt tak silný není, neb si očividně nejsou vědomi našeho věhlasu a při opouštění stolečků se tváří, jakoby předešli slabší tým, který se nějakým omylem prokousal do první padesátky.
Už při odchodu Zavináčů Hroch prohlásil, že to bude určitě osmisměrka, protože to měl Mira (autor Osuďáckých osmisměrek) nějak podezřele rychle. Netrklo nás to, tak jsme se probudili až ve chvíli, kdy jsem připomenul pravděpodobný název a domáhal se hledání dalších vrcholů kromě K2. Ano, K2 jsme si nezávisle uvědomili přinejmenším 3 z nás, ale nahlas to zaznělo až strašně pozdě. Důsledně jsme pak u dalších šifer říkali každou blbinu.
6 - Bludiště (22:23-23:16)
Reminiscence na loňské bludiště vypadá od začátku celkem schůdně. Kouzelná jsou světýlka na louce a atmosféra u řeky. Ležící Org se tváří také tajemně. Údaje z bludiště máme poměrně brzy sesbírané a také nacházíme kýžené cesty přes 26 polí. Dáváme i řešení a teprve následně se snažíme interpretovat velká písmena – jestli to není další stupeň šifry. Když zjistíme, že to byl naopak mezivýsledek, který jsme přeskočili, vyrážíme. Po cestě ještě řešíme, jak složité by bylo, kdybychom museli celé bludiště překreslovat (jak jsme to činili loni), ale chápeme, že by hrozilo nedoluštění u více týmů. Koincidence výskytu velkých písmenek se stupni vrcholů nám neseděla u jednoho rozcestníku, vyslali jsme Toma, aby to překontroloval. Skutečně to měl původně špatně zapsané. Jaké překvapení, když to nakonec byla jen náhoda.
7 – Kostičky (23:42-1:47)
Máme štěstí na MHD, tak se kousek svezeme. Na točně dostáváme nějaký pytlík s přáním „Dobrou chuť“ (doteď nevím, jestli to mělo nějaký význam). A také jsme upozorněni na odvoz autobusem někam do divočiny. Po cestě vzorně mapuji (za což jsem byl koordinátorem pochválen před nastoupenou jednotkou) a kluci zatím kostičkují. V lese nalézáme vhodné místo v listí, odkud naše snažení chodí kontrolovat zmatení broučci, berušky různých barev a počtu teček, mnohonožky a další havěť probuzená rekordně teplou a jasnou nocí a také naší nevítanou přítomností.
Princip jsem kupodivu odhalil celkem brzy, když jsem v tom viděl grafiku (při hledání A u složeného autíčka) jen to chtělo dotáhnout pozorováním, že pozice písmenek v rámci stěny je nevýznamná, neb jsou seřazena abecedně. Ještě nějakou dobu zabralo jednoznačné složení a slepení přehybů, než naše kolektivní řešení bylo na světě. Moc pěkné provedení! Nejsem si jist, zda nebylo lepší nechat kostku rozlepenou, to by se písmenka hledala pohodlněji, udržet ale kostku správně pohromadě by bylo těžší.
Nocí se trmácíme dál a kousek před pasekou se dokonce zbytečně rozdělujeme. Na samotném místě jsou sice posedy dva, ale nakonec se úspěšně scházíme na konci paseky.
8 – Miny (2:41-3:08)
V další šifře vidíme abecedu. Chvíli tápeme. Pak si ale svůj hvězdný okamžik vybírá Ivan, když nenápadně prohlásí: „Já v tom vidím miny“. Doluštění je pak už celkem snadné. Velmi elegantní a nápadová šifra. Přesně takováto dílka vyvrací obavy z možnosti vyčerpání možností pro tvorbu šifer.
9 – Akt (3:30-5:00)
K přístavišti na Prýglu docházíme cestičkou, která není ani ve speciální mapě. U vody je dost zima. Hroch s Danem se jdou projít, aby se zahřáli. Po Ivanovi si vybírám světlý okamžik zase já s pozorováním sekvencí aeiou. Zbytek je překreslení do rastru, což v nastalé zimě až tak triviální není; nicméně pomůže, že do rastru 3x5 jsme před tím chtěli kreslit postavu ženy a přikládat na text.
Cestou na další stanoviště naposledy potkáváme luštící Zavináče. Ponecháváme je v bláhové představě, že jsme teprve přišli a míříme k hradu.
10 – Zlato, stříbro, bronz (5:39-6:25)
U vchodu do Veveří nás lustruje Org, což celkem chápeme. Horší je, že celkem neočekávaně požaduje přítomnost celého týmu, což znamená čekání na pomaleji kráčícího Šmudlu. Sdělujeme řešení předchozí šifry a za odměnu si nás opět vyfotí. Když se ptáme na přibližné pořadí, uklidní nás, že už to přestal počítat, což je hodně mnohoznačné.
Uchylujeme se do hradního altánku. K luštění si lehám a při zjištění, že zlato padá buď napravo nebo nalevo, padá moje hlava buď napravo nebo nalevo. Vybavuji si velmi krásné luštění, kdy jsem objevoval stále hlubší dimenze této rotační šifry. V tuto dobu byl schopen aktivně luštit snad jen Šmudla. Já s Danem jsme sice nespali, ale zapisoval jenom Šmudla. Ani nevím, jestli jsme měli 2 zadání. Šel jsem si odskočit na záchod, abych se trochu zahřál a pomohlo to, došlo mi tam, že jsme nepoužili číslice 1-6 a proč nám tedy vychází nej ZENAV. (Naštěstí Dan vnímal rotace orgovsky a ne jako já, který zkouším vždy nejprve ten opačný směr.) Pak už byl čas na budíček. Najednou mi kdosi velmi necitlivě překazil dořešení, když řval: „Tome, mapu!!“. Vůbec nevím, jestli jsem spal pět minut nebo půl hodiny, ale hlavně že jsme šli dál.
11 – Válení krychliček (7:01-7:34)
Vyzvedávám šifru z vrcholu zvláštního názvu a bez kóty. Po cestě ke zbytku týmu provádím první pozorování o krychličkách a ukazuje se, že jsou správná ... ano, to že 5 hran chybí Šmudla ihned interpretoval jako pobídku k rozbalení. Aby to bylo spravedlivé, měl bych teď doluštit já s Ivanem, ale kluci se předhánějí, kdo udělá lepší plášť, tak je jen kontrolujeme a včas čteme výsledek. Shodujeme se, že jsme tady moc neztratili. Tady jsme se trošku neshodli s Danem, kde on vyžadoval důslednou kontrolu, zatímco já jsem prosazoval paralelizaci. Pořad jsem přesvědčen, že šifra měla samoopravující se vlastnosti, ale souhlasím s tím, že jsme již nebyli schopni pracovat bezchybně ...
12 – Slepec s morseovkou (8:09-8:20)
Přesun na další stanoviště se ukazuje orientačně horší, než to na první pohled vypadalo, přesto místo nakonec nacházíme. V těsném závěsu za námi vidíme Proudové krtky, což nás nakopne. Hroch využívá znalosti slepeckého písma z vlaku a řešení má za pár minut. Je přesvědčen, že tady luštil nejrychleji ze všech (11 minut), proto je později nemile překvapen, když někteří (PoTrati) odhadují čas luštění na 10 minut. Dokonce chce kvůli tomu opravit statistiku doby luštění, protože za příchod na stanoviště považuje čas zahájení luštění a nikoli čas vyzvednutí šifry. Tím by získal cenné dvě minutky. I tak by mu to nestačilo, protože statisticky nejlepší čas je na tomto stanovišti 7 minut. Nechápu. Podotýkám, že karimatky jsme vyndávali ještě před tím, než Tom přinesl zadání. Navíc jsme přeskočili převod do grafické podoby spodních dvou trojřádků. Je pravda, že šlo číst výsledek bez mezikroků, ale ...
13 – Volejbal (8:42-)
V nadějném čase před třičtvrtě na devět vyzvedávám na vrcholu kopce zadání naší poslední letošní šifry. Po cestě vidím zemi rozrytou od divočáků, tak si říkám, že Chlýftým už tady byl. K mému překvapení jejich vlajka zplihle visí nedaleko stanoviště a oranžoví maníci smutně popocházejí kolem. To není dobré.
Luštíme v údolí a i tam už je pár týmů. Hlavní myšlenky šifry padly během první hodiny luštění – volejbal, šachy a moreseovka. Kromě toho si též povšimne směrování některých postaviček (šipka na hodinách, směr šípu, směr výstřelu pušky) a toho, že síť má přesně 32 polí. Poblíž odchází jediný tým, o kterém jsme za tu dobu přesvědčení, že to vyluštil (z diskuse vyplývá, že jde o Drahoše). Zaslechneme, že šifru dalo děvče z jejich týmu, které se předtím vyspalo. Tuto verzi později zpochybňoval Ivan, který tvrdil, že s tím dáváním a vyspáním to mohlo být úplně jinak, nato Šmudla doplnil, že nám chybí ta zrzka a takdále. Byl to prostě útlum, ale dost možná nám nepřišlo nic natolik silné (a potvrzující), abychom to preferovali.
Ty tři doteky ve volejbale nejsou vůbec jasné: i při tréninku se hraje na jeden, dva nebo tři doteky – ale také na čtyři (!) doteky (při blocích). Pak také není jasné, jak je to s hráči v poli, se smečařema atd. I při tréninku je spíše pravidlem, že odehrávají síťoví hráči a ne ti odzadu, tak proč je pravidlo na tři silnější než pravidlo odehrání od sítě. A to neřešíme počet a různost hráčů, nejednoznačnost figur (proč má věž na svém vrcholu křížek?) aj. Kromě toho jsou i další zavádějící prvky – třeba binární prvky: 8 černobílých polí na překážce, 8 děr na podkově, 10 druhů postaviček (jako čísel) a rozdíl jedné v počtu postaviček na jednotlivých stranách (což naznačuje spíše na přehazovanou) aj.
I když šifru začínám pomalu ale jistě brát na milost, připadá mi její vyřešení spíše náhodné. Já jsem šifru na milost již vzal ... jsem přesvědčen, že kdybychom si sedli a důsledně debatovali o tom, co považujeme za jednoznačné, každý bychom překonali svůj blok s šifrou. Já třeba považoval 3 dotyky za přirozené, ale nechtěl si připustit šachy s tolik střelci. Dan vůbec o pravidle 3 dotyků nevěděl. Šmudla byl řešení jednoznačně nejblíž, protože byl přesvědčen o správnosti použití všech 3 principů. Škoda že se mu nepovedlo nás víc zapojit.
Závěr
Nevyřešením té třináctky jsme Orgům způsobili jednu nepříjemnost. Počítali, že tuctový ročník dokončí tucet týmů. Bohužel právě nepřítomnost našeho týmu v Bystrci v době řádného dokončení byla malou kaňkou na jinak skvěle připravené hře.